Co je epilepsie?

Opakované záchvatovité stavy vyvolané abnormálními výboji mozkových neuronů, charakterizované náhlými prechodnými poruchami vědomí, motorickými projevy, senzorickými fenomény anebo odchylným chováním.

Nejčastějším projevem jsou svalové záchvaty s křečemi v podobě škubání (grand mal), které začínají náhlou ztrátou vědomí.

Epilepsie se dělí na případy symptomatické a idiopatické.

• Symptomatická epilepsie - má zjevnou příčinu, konkrétního původce - mechanické poškození, trauma
• Idiopatická epilepsie - jedná se primárně o dysfunkci CNS bez jiných zřetelného původce. Ve skupině mladých dospělých je tato forma zastoupena přibližně ve třech čtvrtinách.

K hlavním spouštěčům epilepsie patří infekce centrálního nervového systému, získané i vrozené metabolické poruchy, toxické látky (včetně alkoholu a jiných drog), hypoxie, edém mozku a traumata, nerovnovácha chemického prostředí mozku. Křeče se také mohou objevit při abstinenčních příznacích (alkoholu, drog). U hysterických pacientů může jít o simulaci.

Mnohé ze záchvatů jsou pouze doprovodným příznakem těchto problémů a s jeho vyřešením mizí. Pokud je původcem trvalá léze CNS tak se většinouo v různých intervalech záchvaty opakují a mohou trvat roky i celý život.

Mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů

I. Parciální (loižskové, fokální) záchvaty
    A. Jednoduché parciální záchvaty (bez poruch vědomí)
        1. S motorickými projevy (včetně jacksonských záchvatů
        2. Se somatosenzorickými nebo zvláštními senzorickými projevy (iluze, pseudohalucinace)
        3. S vegetativními příznaky
        4. S psychickými příznaky (včetně dysfázie, dysmnézie, kognitivních a afektivních poruch)
    B. Komplexní parciální záchvaty
        1. Kterýkoli typ jednoduchého záchvatu s následnou poruchou vědomí
        2. Izolovaná porucha vědomí
II. Generalizované záchvaty
    A. Absence
        1. Pouze s poruchou vědomí
        2. S klonickou složkou (trhání, škubání)
        3. S atonickou složkou (ochablost)
        4. S tonickou složkou (napětím)
        5. S automatismy
        6. S vegetativními příznaky
    B. Myoklonické záchvaty
    C. Klonické záchvaty
    D. Tonické záchvaty
    E. Tonicko-Klonické záchvaty
    F. Atonické záchvaty
III. Neklasifikované záchvaty

Diagnóza

Nejprve je nutné odlišit formu na idiopatickou nebo symptomatickou. Velmi cené informace poskytuje samotný popis průběhu epileptického záchvatu. Dále je to informace o výskytu neurologických poruch v rodině. Vyšetřuje se EEG.

Lze být vyléčen?

Prognóza epilepsie je u 50% velmi dobrá, u dalších 35% lze mluvit o omezení frekvence záchvatů.

Léčba

1. Podáváním antiepileptik je snaha potlačit frekvenci záchvatů. U symptomatických epilepsií se současně léčí i příčina. Pacientovi se nedoporučuje požívání alkoholu a jiných drog.
2. Opatření při záchvatu - prevence úrazu. Uložení do stabilizované polohy, násilné otevírání úst a manipulace s jazykem nejsou nutné ani vhodné.
3. Nalezení a odstranění spouštěcích faktorů. U každého záchvatu bychom měli pátrat po příčině, některé z těchto příčin je možné odstranit.
4. Užívání léků - žádná antiepileptika nepostihují všechny typy záchvatů, přesto jen malá část nemocných potřebuje dvě či více antiepileptik. Nasazení léku je velmi individuální, dlouhodobé a je vhodné v začátcích kontrolovat koncentraci léku v krvi, společně s nežádoucími účinky, které můžou být velmi různé.
5. Neurochirurgická léčba - pokud pacient nemá odezvu na medikamentózní léčbu uvažuje se o odnětí části tkáně, které způsobuje záchvaty (pokud je identifikována)

---

---