Co je schizofrenie?

Jako taková je schizofrenie skupina duševních poruch, které se mohou stávat dlouhodobě chronické. Dněšní diagnostika schizofrenie se soustředí na šest specifických okruhů:

1. bludy, halucinace, poruchy myšlení
2. zhoršení v práci, zhoršení sociální interakce a péče o sebe sama
3. nepřetržité trvání příznaků nejméně pul roku
4. začátek onemocnění obvykle do 45let
5. příznaky nejsou projevem afektivní poruchy
6. poruchy nejsou následkem postižení centrálního nervového systému nebo mentální retardace

Existují i jiné nebo starší klasifikace, historicky bylo rozpoznání a stanovení hranic schyzofrenie relativně problematické. Snahou bylo oddělit schizofrenii od jiných poruch - melancholie, mánie, senilní demence nebo poranění hlavy. Už dříve se sledovaly rodinné vazby, které by mohli mít souvislost s duševní poruchou.

Samotný termín "schizofrenie" vznikl v roce 1908 a měl vyjadřovat rozvolnění či rozpad psychických funkcí, což bylo považováno vždy za základ skupiny onemocnění.

Výskyt

Schizofrenie se objevuje na celém světě s výskytem od 0.2% do 1% populace. Vyšší výskyt byl zaznamenán v USA a zemích bývalé SSSR, nicméně předpokládá se, že za to můžou jiná kritéria než u zbytku světa. Schizofrenie se nejčastěji objevuje v pozdní adolescenci nebo v časné dospělosti, vyjma paranoidní schizofrenie, pro níž je typický pozdější začátek. Schyzofrenici obsazují přibližně polovinu psychiatrických lůžek. Větší prevalence schizofrenie v nižších vrstvách je připisována hlavně sociální dezintegraci a z ní plynoucímu stresu.

Vznik

Jako u jiných psychiatrických onemocnění není úplně jasná příčina. Existují teorie biologické (genetické faktory a predispozice), které přisuzují externímu okolí jen malý vliv na vznik choroby tak teorie, které se vyjadřují opačně, tedy že primární faktor je prostředí. Momentální konsensuz je mezi tím - existují predispozice ale onemocnění je spuštěno okolím - stresujícími zážitky, výchovou nebo narušenými vztahy. Nemocní u kterých se projeví onemocnění později bávají často svobodní, ovdovělí nebo trpí závažným handikepem (hluchotou)

Příznaky

I samotné příznaky můžeme rozdělit do několika okruhů s různou intenzitou výskytu:

• Poruchy myšlení - zřetelné "přeskoky" v myšlení a nesmyslná logika myšlenek. Zárazy myšlení - nemocní mívají pocit, že jejich myšlenky jsou vysílány nebo jim jsou vkládány zvenčí. Mnoho chronických schizofreniků má chudší myšlení obecně.

• Změny afektivity - nepřiměřené/slabé reakce mnohdy s výskytem poruchy nálady

• Poruchy vnímání - sluchové halucinace jsou nejčastější, ale objevují se i zrakové, čichové, chuťové i sexuální. Sluchové halucinace mohou být projevem i jiných onemocnění, pokud se však ve sluchových vjemech objevují hlasy, které s pacientem "komunikují" jedná se téměř výhradně o schizofrenii.

• Bludy - typickým bludem je domnělé odposlouchávání myšlenek a rozhovorů a jiné podobné interpretace zážitků

• Katatonní příznaky - pacient zaujímá na dlouhou dobu nepřirozené postoje, polohy těla. Může být taktéž hyperaktivní nebo zcela utlumený.

• Agresivita - výhružky a jiné projevy agrese jsou velmi časté, přesto nebývá zvykem, že pacient pohružky splní, častější je v tomto případě sebepoškozování. Nicnémě není vhodné nebezpečí zcela přehlížet, jsou známy útoky proti matce, dítěti případně i je u schizofrenika pravděpodobnější sebevražda.

• Nespecifické příznaky - tiky, zmatenost, hypochondrie

Prognóza

Schizofrenie nemusí nutně znamenat doživotní chronické onemocnení. Přibližně třetina nemocných se zcela uzdraví a valná část se alespoň částečně zlepší. Kontrola akutní psychózy přichází po 4-8 týdnech léčby. Většina pacientů je poté schopna fungovat v normálním životě i přes některé kontrolované projevy choroby.

Léčba

Medikamentózní léčba je na prvním místě společně s terapií, sociální podporou a resocializací. Při prvním ataku je pacient obvykle hospitalizován na nezbytně dlouhou dobu, nikoliv delší, která by mohla oslabit sociální vazby s okolím.

Pro léčbu se hlavně používají neuroleptika.

---

---